Co tedy nové hladiny a jejich režimy dokáží nabídnout uživatelům?

Zhruba po měsíci se vracíme k sérii článků o novém systému hladin v twiGISu. V mezidobí jsme totiž měli pár neodkladných novinek k publikaci a blogové články přeci nejde psát každý den (kdo by to četl, že).

V seriálu jsme se zatím dozvěděli něco o režimech publikace hladin. Uvedli jsme si základní principy a technické možnosti. V tomto článku se podíváme na ten uživatelský konec: co se změnilo v aplikaci twiGIS pro uživatele, jak mohou nové hladiny používat.

Panel hladin - od jednoduchého ke složitějšímu

Jako vždy pro nás bylo důležité hlavně zachovat jednoduchost a intuitivní ovládání pro laické uživatele, kterých je nejvíc a potřebují mít cestu co nejhladší. V hlavním panelu hladin proto zůstává jednoúrovňová struktura skupin a hladin, což je velmi přehledné a dobře ovladatelné na různých typech zařízení:

Panel detailu či nastavení každé hladiny pak obsahuje velmi jednoduché nastavení a informace - tedy průhlednost, odklik na podrobnější nastavení, a zejména legendu dané hladiny:

Teprve tlačítkem "Hladiny a styly" se uživatel dostane k podrobnému a složitému nastavení dané hladiny (rozepíšeme dále v článku). Kdo to nepotřebuje, tomu nehrozí jednoduché ukliknutí, kdo to potřebuje, má to na dva kliky.

Responzivní chování, správa panelů a plochy aplikace

Někomu by se zdálo, že to najednou začíná zabírat moc místa nad mapou. To samozřejmě ano, ale jen v případě, že to místo je k dispozici - na dostatečně velkém displeji. Následující animace zobrazují standardní skládání panelů twiGISu podle velikosti okna či obrazovky, a chování na mobilu.

Detailní možnosti nastavení hladiny

A jsme u té největší změny v aplikaci. Detailní panel nastavení umí docela pěkné kousky.

V horní části, v sekci Zobrazení aplikace indikuje, v jakém režimu (jsme u těch režimů z dřívějších článků) aktuálně hladina funguje. Kromě toho, že to uživatel vidí, tak samozřejmě může na nějaký režim kliknout a aplikace změní měřítko mapy tak, aby se hladina do daného režimu dostala (říkali jsme si totiž, že režimy jsou vázány na měřítko).

Speciálním případem je režim Keš. U něj může uživatel volbou Použít rastr místo keše vynutit změnu režimu z kešovaných dat na online aktuální rastrová i v měřítcích, kde je keš definovaná.

Proč by to dělal? Důvody může mít dva: chce vidět aktuální nekešovaná data, nebo chce změnit nastavení hladiny v spodní sekci panelu, v sekci Hladiny.

Ta umožňuje zapínat a vypínat vnitřní podhladiny v případě, že je daná hladina tvořena kompozicí rastrových hladin ze zdroje, nebo že je tvořena několika vektorovými podhladinami (vektorová kompozice). Kromě toho také umožňuje přepínat styly vektorových hladin, pokud je stylů pro některou vektorovou hladinu (entitu) definováno více. 

Pokud jste četli pozorně tak vám patrně došly ty největší pecky

1. pokud potřebujete nějaká data nakešovat jako mapové kompozice, protože jejich online poskytování prostě není dost rychlé, tak uživatel přesto může vynutit online režim a dokonce si zapínat a vypínat vnitřní podhladiny.
2. Můžete nakešovat hladiny jako kompozice v malých měřítcích, ale přitom zoomovat do libovolného detailu, protože po cestě se to přepne do online rastru nebo vektoru.

Na začátku animace je vidět přehledka vodovodní sítě - rychlá, kešovaná, dlaždicovaná, sdružující mnoho podhladin. Následuje přizoomování do detailu křižovatky. Po cestě se hladina automaticky přepne do Rastr online režimu (aktivují se podhladiny v panelu). Následuje zapínání/vypínání podhladin. Po odzoomování přepneme keš do online rastru i na úrovni té přehledky. Je znatelné pomalejší dotažení, ale je možné změnit nastavení kompozice (vypnout řady).

... a příště něco o vhodných strategiích nastavení režimů.