12 nejčastějších chyb při předávání grafických podkladů do GIS

Aneb jak předejít problémům při vytváření pasportizace?

V nedávném článku o "Zhodnocení investice do geodetických dat" ve společnosti Výstaviště České Budějovice, jsme se zmínili také o problému správné připravenosti dat určených pro automatickou migraci do systému GIS. V tomto článku se budeme věnovat důvodům, proč k tomu dochází a jaké jsou nejčastější problémy ve vytvořeném pasportu areálu.

Zákazník se do situace, kdy nemá k dispozici pasport dle představ, může dostat kombinací různých vlivů:

• data jsou pořízena primárně pro jiný účel (např. konkrétní investiční činnost), než je správa areálu a majetku,
• zadavatelé standardy nemají nebo je nevynucují, 
• stávající data jsou nekvalitní a pak se v případě malých úprav něco těžko zachraňuje, 
• dodavatelé jsou nuceni k nízké kvalitě tvrdou soutěží na cenu.

Častým případem po odevzdání dokumentace je, že výkres na první pohled vypadá vizuálně správně, ale grafické elementy nereprezentují vhodně reálné objekty, které se výkres snaží zachytit. Níže uvádíme nejzásadnější chyby:

• Plošné/polygonové třídy (budovy, místnosti) jsou jen shluky čar, nejedná se ani o uzavřené křivky, natož polygony.
• Někdy se z těchto shluků ani nedá polygon sestavit (kus hranice chybí, nebo není jednoznačné, k jakému prvku má hranice patřit).
• Bodové prvky jsou někdy reprezentovány sadou grafických entit (třeba rozpadlým blokem) a není možné rozumně určit referenční (vkládací) bod vlastního objektu.
• Prvky bývají ve výkresu popsány textovými elementy, ale bez rozumné vazby na vlastní prvek. Ve výkresu je vše napozicované, uživatel to okem vidí, ale data nelze hromadně zpracovat a informace automatizovaně navázat. 
• S texty je situace ještě složitější. Pokud dané popisy mají reprezentovat nějakou identifikaci objektů, které se pak používají pro vazbu na další datové zdroje. Např. výkres s technologiemi, ke kterému existuje excelová tabulka s dalšími údaji. Pokud se identifikátory nenaváží (například tak, že je identifikátor uveden jako parametr bloku), je s tím pak hodně práce, kterou musí udělat pouze někdo, kdo data a realitu opravdu zná.
• Často se stává, že jednotlivé typy objektů nejsou vhodně rozděleny do hladin výkresu anebo pomocí stylů. Každý přispěvatel výkresu si zakreslí něco někam a nějak, aby to vizuálně vypadalo korektně, ale při analýze a hromadném zpracování pak nelze rozhodnout, zda je daná linie třeba kus potrubí, hranice plochy, nebo jen nějaká doplňková kresba.
• Rozpadlé styly čar. Např. kabel („čára s bleskem“) není zanesen jako jedna geometrická linie s příslušným stylem, ale je to rozpadlé do jednotlivých čáreček toho stylu. Z toho nelze určit, kde původní linie začínala a končila, kde se protíná s ostatními.

Všechny tyto vady mají na rozdíl od níže uvedených geometrických chyb tu nepříjemnou vlastnost, že je skoro nemožné se s nimi nějak automatizovaně vypořádat. Musí je opravit nebo roztřídit někdo, kdo zná realitu a dokáže rozhodnout, jak to ve skutečnosti je. A těžko se pak vysvětlují nutné náklady na takovou operaci nezasvěceným, když přeci výkres (vytisknutý na papíře) vypadá správně. 

Účinným řešením je to, že si zadavatel zpracování dokumentace nechá připravit datový standard a data podle něj při přejímce zkontroluje. Obvykle stačí výkres vrátit jednou nebo dvakrát a dodavatel se principy systému naučí. Jak příprava standardu, tak jeho kontrola se dají dělat dodavatelsky, není to nákladné (v porovnání s cenou léčení datových vad). Složité standardy mohou mít samozřejmě vliv na cenu díla. Ve výsledku, kterým je pro nás plynulá migrace dat do systému GIS, se však tato investice vyplatí.

Na závěr doplníme, že častou chybou je také rozdílný slovník pojmů mezi objednatelem, tedy správcem dat a dodavatelem, tedy pořizovatelem dat. Proto doporučujeme vždy si vyjasnit pojmy na obou stranách ještě před zahájením prací.

Níže uvádíme přehledně dvanácti nejčastějších chyb včetně možnosti začištění, které v CAD Studiu pravidelně řešíme při migraci dat.